Tento článek je volně návazný k článku Přátelství. Včera jsem četla jednu ohromně krásnou báseň. I přes mírnou negativnost jsem si na posledním řádku všimla velkým písmem napsaného slova "NAŠEM" a říkala si, co to vlastně znamená.
Často se říká: "Co je moje, to je i tvoje." Sama za sebe bych řekla, že se jedná o formulaci používanou u sdílení věcí. Vlastním nějakou věc, sdílím jí s někým druhým. A nebo možná taky ne.
Ale když si říkám, co je NAŠE, tak mě napadá jako první myšlenka, že je to něco, co nikdy nepatřilo ani jedné z nás. Že se to rovnou naším stalo. Že je to společným a nikdy tomu nebylo jinak. A ať už je to společná věc, kterou jsme si s někým koupili, nebo něco, co mezi námi vzniklo. Přátelství i láska je vždy jen mezi mnou a druhou osobou. Je NAŠE. Nemůže být ničí jiné. Je to moje a tvoje, ale je to naše.
Chci tím říct, že ve vztahu nezáleží na tom, co vlastním já a ten druhý člověk. Ale záleží z menší části na tom, co sdílíme společně z našich věcí. Ale nejvíc záleží na tom, co patří nám společně, co je NAŠE. Protože NAŠE zahrnuje vždy více jak jednu osobu. A něco, co je naše, není méně či více jedné osoby, je to rozvnoměrně naše. A nedá se to rozdělit. Nezmění se to. Za žádnou cenu. Bude to naše už napořád a navždy. A pokud do nebude naše, tak to nebude ničí.
Přeji Vám krásný den. Přemýšlejte o tom, co sdílíte a co máte polečného s ostatními. V tom je kouzlo.