Dneska jsem dostala velkou inspiraci na Facebooku. Jednalo se o opravdu hloupý vtip, který se mi vůbec nelíbil. Ale jeho první část mě inspirovala k tomu, abych napsala tento článek. Abyste všichni věděli, z čeho jsem tedy vycházela, tak ten vtip zveřejním.
Vtip: Vidíš támhletu 14-ti letou holku s kočárkem?"
"Jo. Kurva jedna."
"To děvče bylo před rokem znásilněno a rozhodla se, že si to dítě nechá."
"Aha. To jsem netušil."
"A vidíš támhletoho chlapce?"
... "Jo. Prase jedno tlustý!"
"Ten chlapec je smrtelně nemocný. Musí brát prášky aby přežil kvůli nim je obézní."
"Ježiš, to jsem netušil..."
"A vidíš támhletoho muže?"
"Teda fuj, ten je hnusnej."
"Má popálený obličej, protože vynesl 4 děti z hořícího domu."
"Sakra, teď se stydím..."
"A vidíš támhletoho?"
"Jo. Zasranej negr."
"Přesně. Zasranej negr."
"Jo. Kurva jedna."
"To děvče bylo před rokem znásilněno a rozhodla se, že si to dítě nechá."
"Aha. To jsem netušil."
"A vidíš támhletoho chlapce?"
... "Jo. Prase jedno tlustý!"
"Ten chlapec je smrtelně nemocný. Musí brát prášky aby přežil kvůli nim je obézní."
"Ježiš, to jsem netušil..."
"A vidíš támhletoho muže?"
"Teda fuj, ten je hnusnej."
"Má popálený obličej, protože vynesl 4 děti z hořícího domu."
"Sakra, teď se stydím..."
"A vidíš támhletoho?"
"Jo. Zasranej negr."
"Přesně. Zasranej negr."
Nějak mi to prostě ani nepřijde vtipné. Ale to, o čem chci teď psát se nachází na těch prvních řádcích. Většina lidí má tendenci uvažovat způsobem, jako je tady ukázán. "Vidíš támhletu 14-ti letou holku s kočárkem?" "Jo. Kurva jedna." Lidé odsoudí, aniž by věděli. Zde je podstata věci. Pokud se budeme na svět dívat očima, že to, co vypadá poněkud zvláštně a nenormálně je špatné, vždycky budme odsuzovat lidi a to i ty, kteří by si naopak měli zasloužit náš obdiv a úctu.
Ano, teď jsme ve fázi, kde leckteří z Vás řeknou: "Ale těch 14-ti letých dívčin, které jezdí s kočárkem a byli znásilněny, je jen 1%, zato zbylých 99% si za to můžou samy."
Nebylo by prostě lepší se těch odporných předsudků a soudů o ostatních zbavit? Já Vám říkám, že názor ostatních pro nás samotné důležitý není. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE TO, CO SI O SOBĚ MYSLÍME MY. Tím nikoho nenabádám, že nemáte poslouchat své okolí, právě naopak. Musí být rovnováha mezitím, co si o sobě myslíte a co jste slyšeli od jiných. Kvůli tomu, že Vám někdo řekne, že jsi sobecký, ještě nutně neznamená, že takový skutečně jsi. Musíme mít vlastní názor. Ale nesmíme si ho nechat předepsat od druhých.
V nás je ukryta veškerá síla, osud, láska. Chceme-li být úspěšní, musíme být spokojení sami se sebou. Navádí mě to na myšlenku: "Kolik slavných hvězd spáchalo sebevraždu?" Možná měli miliony peněz, miliony fanoušků, ale chybělo jim něco, co by naplnilo jejich Srdce.
Co mě přijde dobré pro naše vztahy:
1. Naslouchejte ostatním, ale neřiďte se tím, co si oni myslí. NIKDO NEPŘEMÝŠLÍ JAKO MY, JEN MY SAMI VÍME, CO JE PRO NÁS NEJLEPŠÍ.
2. Neposlouchejte lidi, kteří Vás kritizují a nic o Vás ani Vaší práci nevědí. Nezáleží jim na Vás. Názor takových nám nepomůže. Poslouchejte pečlivěji ty, kteří jsou Vám blízcí, protože Ti to s Vámi myslí dobře. To ještě neznamená, že mají pravdu.
3. Svůj názor si tvořte z toho, co Vám řekli jiní (z oboru nebo blízcí) a z toho, jaký máte názor Vy.
4. Nezkreslujte si věci a zkuste hodnotit co nejobjektivněji (ano, toto zní směšně, každý si přimíchá do všeho své emoce, ale nesmíme se na to vymlouvat).
5. MILUJTE SE. Netvořte si na sebe negativní názor. To Vám může mnohonásobně ublížit.
Neříkám, že vše, co jsem napsala je skutečně pravdivé. Jsou to mnou vypozorované věci a já to tak dělám. Můžu přímo na sobě uvést, že třeba někdo z mé blízké rodiny mi řekl něco, co jsem vůbec nedokázala pochopit, že si o mně může myslet. Souvisí s tím jedna část mého dospívání (téměř počáteční).
Mamka mi řekla, že jsem sobecká, myslím jen na sebe a že bych měla myslet trochu i na ostatní. Že bych měla mít radost z toho, že jsem někomu pomohla, rozesmála a byla tu pro někoho, ne jen pro sebe. Řekla bych, že si to o mně myslí dodnes, ale nechci mít předsudky a konec konců, MŮJ NÁZOR JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. Tehdy jsem nechápala, jak to vůbec mohla vyslovit. Neublížilo mi to. VĚDĚLA JSEM, ŽE TO NENÍ PRAVDA. A říkáte si, kde teda byla chyba? Měla jsem dva světy - DOMA A ŠKOLA (PŘÁTELÉ). Pro přátelé jsem se mohla rozkrájet. Když mi na někom obrovsky záleželo, tak jsem dělala první poslední, aby byl on šťastný. A VŽDY JSEM VŠEM POMÁHALA. To jsem byla já. Měla jsem ráda tohle své JÁ. A pak doma? Nebyla jsem tam ráda. Má rodina nebyla nijak zlá a špatná, ale cítila jsem se trošku jak ptáček v kleci (to jsem si dělala i sama tím, že když jsem přišla domů, zalezla jsem si do svého pokoje, vyšla na večeři a osprchovat se). A prioritou mi byli vždy přátelé před rodinou. Už víte, kde mamka vzala pocit, že jsem sobecká a myslím jen na sebe? Bylo to podpořeno mnoha věcmi. A ano, měla pravdu v tom, že k nim se nechovám zrovna otevřeně a uzavírám se do sebe. Nejsem na ní už naštvaná, že tohle řekla, i když si myslím, že to bylo vyhrocené. Ale co? Mně její názor nijak nesebral. Měla jsem představu o sobě samé. A dobře jsem věděla, že myslet si o sobě něco špatného mi NIJAK nepomůže.
A řeknu Vám. Trvalo to dlouho, než jsem objevila, proč mi to řekla. V době, kdy jsem tyhle dva světy měla, jsem byla hluchá k tém, kdo mi "vyčítali". Jen čas mi dal tento zpátečný pohled na svět. Takže tady vidíte, že každý se ve Vás může splést i Ti nejbližší, kteří s Vámi jsou doma každý den. Trošku jsem odbočila od původního tématu odsouzení.
Psala jsem o tom, jak si myslím, že je dobré si tvořit názory na sebe a proč je náš názor na sebe samotné tak důležitý. Co tedy s těmi, co nás odsuzují? NEDĚLEJTE NIC. AŤ SI ŘÍKÁ KDO CHCE, CO CHCE. V dnešním světě je těžké si nevšímat názorů ostatních a mnohdy nám třeba nějaký názor udělá radost a negativní názor nám ublíží. Svět je takový, jaký je. My jsme na světě proto, abychom hledali dobro v ostatních. NIKDO NEMÁ POTŘEBU MLUVIT O CHYBÁCH OSTATNÍCH. Takže začněme u sebe. Přestaňme my odsuzovat ostatní. Soustřeďte se na to, že lidé se mají zhodnocovat a motivovat k pokrokům ve věcech, které jim jdou. Nikdo nechce být odsuzován a už vůbec ne za věci, které mu nejdou. S oblibou říkám: "Pokud budete rybu posuzovat podle schopností vylézt na strom, bude si už napořád připadat, že je neschopná." Hodnoťme a zveličujme vlastnosti lidí, kteřé dělají dobře, protože tak se tvoří dobro ve světě.
Krásný den.
Vaše
Petra
zajímavý článek, díky, donutilo mě to přemýšlet :)